Josef Hanousek se narodil 13. listopadu 1921 v Kolíně. Vyučil se u svého otce truhlářskému řemeslu. V říjnu 1942 byl v rámci totálního nasazení poslán na nucené práce do Německa, kde pracoval až do konce války. Po válce se opět začal věnovat truhlářskému řemeslu.
Na podzim v roce 1942 dostal Josef Hanousek povolávající rozkaz, aby se dostavil na pracovní úřad v Kolíně. 16. října 1942 mu byl stanoven odjezd z kolínského nádraží. Nejdříve se ovšem musel dostavit k odvodu, kde se setkal s Němcem Hrubeschem, který rozhodl o jeho dalším působení. Hanousek byl poslán do IDAR OBERSTEIN ( město na francouzských hranicích ). Po odvelení byl Josef Hanousek společně s ostatními připraven na cestu, která vedla přes Norimberk do IDAR OBERSTEINU. Z Kolína byli posíláni na tři etapy. V cíli se jich sešlo pouze devět.
Zde na ně už čekali němečtí vojáci s nákladními auty. Naložili je a odjeli do vyklizeného pásma. Tímto pásmem bylo německé vojenské cvičiště. Ubytovali je v dřevěných domech. Sebrali jim civilní oblečení a všechny osobní věci, poté je navlékli je do uniforem. Tyto uniformy byli buď německé, nebo evropských armád, které Němci získali jako kořist na frontách. V těchto uniformách se muselo pracovat. Poté nás roztřídili do kompanií a bataliónů. 28. října 1942 byli přemístěni z tohoto tábora, kde je vybavili na určitá místa.
Hanousek byl přemístěn do Saarlauternu (město v Sársku). Po příjezdu byli roztříděni podle řemesel a rozebrali si je němečtí mistři a firmy a k nim ještě přibrali studenty vysokých škol.

V této oblasti v Sársku, kde byli nuceni pracovat, se k nim němečtí obyvatelé chovali velice slušně – dostávali najíst, zůstávali s německými rodinami na svátky…
Po Velikonocích v roce 1943 byli posláni do Mannheimu. Josef Hanousek zde pracoval jako truhlář, nebo spravoval poškozené věci po náletech či odklízeli trosky. Odklízení trosek byla velmi nebezpečná práce a často narazili na nevybuchlou bombu. Josef Hanousek vzpomíná: „Stávala se různá neštěstí. Bomba vybuchla a lidé přišli o život. Stávalo se to dost často, ale naši kluci měli štěstí. Pamatuji se na jednu příhodu, jak Němci čekali na autobus a přitom vybuchla časovaná bomba. Hodně lidí to tam tehdy zasypalo.“ Hanousek byl převelen do Mohuče, kde poté působil jako hudebník.
V létě 1943 se uskutečnil veliký nálet na Kassel. Celá Hanouskova kompanie hudebníků dostala rozkaz tam jet. Díky německému hejtmanovi Kieserovi mohli zůstat na svém místě a byli pouze umístěni do různých služeb. Nakonec ale do Kaaselu museli jít.
Z Kaaselu byli přemístěni do Zeitzu u Lipska v Sazku. V této oblasti se k nim Němci chovali hůř. Byli fanatickými nacisty. Mezi těmito nacisty se však nalezl hejtman, který nad nimi držel ochrannou ruku. V Zeitzu byli všichni nasazeni do továrny Brabak (továrna na zpracování hnědého uhlí).

V této oblasti byli velice časté nálety, které neustále ničili vykonanou práci.
Hanousek se svými kamarády se pokusili před koncem války ze Zeitzu uprchnout, byli však chyceni na nádraží a pod pistolí vedeni zpět do školy, kde čekali v jedné třídě na rozsudek. Ten se však nedostavil. Po třech dnech přišel rozkaz k evakuaci z důvodu blížení Američanů. Naštěstí poté narazili na hejtmana Kocha, který jim slíbil bezpečný návrat domů.V jiném oddílu byl tehdy i známý spisovatel Karel Ptáčník. Kterého prožité události inspirovali k napsání k románu Ročník jednadvacet.

Hanousek se svými přáteli cestovali pouze v noci, protože přes den „hloubkaři“ ostřelovali silnice. Po týdenních nočních pochodech dorazili k Mariánským Lázním. Odtud poté Hanousek utekl do lesa, jakmile to bylo možné, nastoupil do vlaku a odjel do Plzně a odtud pak s potížemi do Kolína, kde prožil celé květnové povstání.

S blížícím se koncem války se měnili i lidé. Fanatickými nacisty zůstávali především příslušníci SS a pak ti lidé, kteří se svázali s režimem nebo z něj měli různé výhody. Všichni Němci však nacisty nebyli a s nacistickým režimem nesouhlasili. Bylo mezi nimi i dost dobrých lidí.

Z knihy: JELÍNEK, J.: Vzpomínky na okupaci 2. díl, 1988